Steampunkový realismus, 1. díl

Steampunk (od „steam“, angl.: „pára“) je v současné době výrazný směr sci-fi, ve kterém se prolíná minulost a budoucnost. Obvykle se odehrává ve světě, kde civilizace používá těžkou technologii viktoriánské éry (nebo také „století páry“ – 19. století), ale přitom s ní dosahuje minimálně stejných výsledků jako naše reálná civilizace s našimi vynálezy elektroniky a chemie. Ne, ve steampunku elektroniku nenajdete, nebo možná maximálně do úrovně telegrafu. Důvod, proč se autoři takto omezují, je, aby se rozlétli jiným směrem. Jde o jakési nenaplněné sny minulosti – sci-fi, jak si ho představovali lidé před více než sto lety. Pokud byste vzali Julese Verna do současnosti a nechali ho psát to samé, co napsal tehdy, patřil by mezi nejlepší steampunkové autory. Mnoho autorů však steampunk volí kvůli jeho vizuálním kvalitám. V typickém steampunkovém díle nesmí chybět hodinové stroje, pružiny, uhlí, zrezivělá ocel nebo vzducholodě. Tato (převážně černá, šedá a hnědá) témata mají jistou specifickou atmosféru, ale má to svou cenu – autoři musí často ustupovat realističnosti a volit hypotetické koncepty nebo dokonce připouštět magii. Protože mám rád hard sci-fi (tj. sci-fi, které je vědecky přesné), nerad bych psal nepodložený steampunk a to nás staví před velmi zajímavou úlohu… Pojďte spolu se mnou vymyslet tu nejvyspělejší možnou steampunkovou civilizaci, která neporušuje fyzikální zákony!

Stanovit si hranice

Jaké technologie jsou povoleny? A jaké jsou zakázány? Povoleny jsou všechny, které nejsou zakázány, ale zkuste se k nim dostat za pomoci viktoriánských technologií… Musíme si stanovit určité hranice, které nám budou z naší fikce dělat opravdu steampunk. Vše musí dávat smysl a každou hranici bychom měli aspoň nějak odůvodnit, protože chceme být přesní a nemít ve svém díle logické chyby.

Technologií je mnoho, proto je lepší říct, kterých vývoj zakážeme – to bude určitě menší výčet. Když steampunková civilizace těží uhlí, určitě se jednou dostane i k ropě a zemnímu plynu. Nesmí ale vynalézt plasty – ty by nám veškerou atmosféru steampunku spolehlivě zrušily. Jediná povolená bude guma. První syntetický plast po gumě byl bakelit, ale ten zakážeme, protože je to vynález přelomu 19. a 20. století. Další velmi omezenou technologií by měla být elektrotechnika. Výzkumu elektřiny je těžké zamezit, ale až budeme řešit historii civilizace, i to by se dalo zařídit. Jediné, co možná z elektrotechniky povolíme, bude uzemnění (a z toho vyplývající hromosvody). Tedy telegraf protentokrát zakážeme. S tím související magnetotechnika se omezí jen na permanentní magnety. (Mějte na paměti, že pokud nezkoumáme tolik elektřinu, nemůžeme se dostat ani dál v našich částicových teoriích.) Povolíme samozřejmě motory na stlačený vzduch, hodinové stroje, ale na místě by bylo povolit i spalovací motory – ty byly vynalezeny už na začátku 19. století a pokud naše vymýšlená civilizace určitě těží ropu spolu s uhlím, dostane se i k výrobě petroleje a benzínu. Nejsem si jist, kolik nepřátel z řad steampunku si tímhle vytvořím, ale pro jistotu budu stále používat více parní stroje. Rovněž fotografie – barevné i černobílé omezíme jen na verze bez ropy. S tím se pojí i film. Lidé by chodili hlavně do biografů buď na němé filmy ozvučené pianem, nebo na filmy, kde by se zvuk pouštěl z gramofonu či fonografu, ty jsou povolené taky a dokonce i zapadají svým vzhledem do sledované doby. Samozřejmě jsou konstruktéři 19. století dobrými strojaři a zvládnou i tzv. jemné mechanismy, do kterých řadím např. kapesní hodinky. Ty totiž existovaly v našem světě už v 18. století s počátky ve století 16.

Jak to zařídit?

Zmíněných omezení je těžké dosáhnout v rámci historie našeho reálného světa. Není téměř možné, aby byla naše planeta v 19. století sjednocena a aby byl nějakým způsobem zaražen výzkum daných oborů. Britské impérium sice bylo tomuto cíli nejblíž, ale nemělo žádný důvod bránit rozvoji konkrétních oborů. Proto bude naše steampunková civilizace žít na jiné planetě s úplně jinou historií. Je třeba, aby byla sjednocená globálně (aby byl všude srovnán technický pokrok) a aby byla svázána jakousi ideologií, vládou nebo paradigmatem, které bude lid odrazovat od výzkumu konkrétních oborů. Musí zde tedy být organizace, církev nebo vládnoucí garnitura, která si velmi potrpí na to, aby nebyly některé obory zkoumány. Může jít o psychicky choré lidi, kteří budou ve vládě a budou zadávat politické vraždy na všechny nepohodlné přemýšlivé lidi, nebo je budou unášet, aby pracovali v jejich prospěch. Aby bylo zamezeno nebo alespoň co nejvíce zpomaleno rozvíjení daných teorií, budou široce propagovány teorie, které budou např. různé elektrické jevy vysvětlovat jako „cosi jasného“ – sice danou teorií nepředvídatelného – ale zcela „vysvětlitelného“ jevu a jakékoli financování daných oborů by bylo zabržděno. Tento scénář je možný, pokud máte absolutistickou vládu, u které jsou choří lidé. Protože však taková země potřebuje vzdělané inženýry a vědce, trvalo by jí velmi dlouho v nich z většiny vymýtit všechny jiskřičky sociálního rozumu. Do té doby by mohli tito lidé vytvořit tajné spolky a laboratoře, které se nebudou omezovat ve svých polích výzkumu. Až by pak naše steampunková civilizace dojela na znečištění, neléčitelné choroby a nedostatek materiálu, oni by vyšli ze svých sklepení a svrhli společenskou přízní dosavadní krutovládce. Podle mně ještě neprozkoumané téma steampunku – spor těchto „starých technologií“ s logickým vývojem normální vědy – může být bohatým zdrojem inspirace.

Ale tím se nezabývejme. Vraťme se k fantazírování, jaké by to bylo ve steampunkové civilizaci za ještě platného statusu quo, kdy „má páru“ v největší míře. V dalším díle se podíváme na první téma a tím bude „život ve steampunkových městech“.

New comment / Nový komentář