Nyní se budeme zabývat teoretizováním o životě ve steampunkovém městě. Byl by hodně jiný než život dnes ale i jiný než život před 150 lety. Některé technické vymoženosti dnes by byly nahrazeny starými metodami dohnanými k dokonalosti za pomoci propracovaného plánování a důsledností inženýrů.
Co je jinak než před 150 lety?
Bylo by vhodné si položit otázku, jaké rozdíly máme tedy hledat. Když si vezmeme například Londýn, Paříž, Berlín nebo Prahu 19. století – co by bylo jinak? Budeme se držet příkladu velkých měst a prozkoumáme, co tato města používala.
Londýn byl například přelidněným, špinavým městem, kde se míchaly národy ze všech koutů Britského impéria. Ohledně technologií spojených s městskými systémy bychom mohli jmenovat Charlese Bootha, který přinesl revoluční mapu chudoby v Londýně, na níž barevně vyznačil ekonomickou úroveň obyvatel na základě důkladného terénního průzkumu. Položil rovněž základy kvantitativních a kvalitativních metod sociologie a etnografie ve svých knihách Život a práce lidí Londýna. V polovině století byla všechna velká města vybavena železnicemi a ty umožňovaly vývoj ekonomiky. Ke konci 19. století byly steampunku podobné technologie na svém vrcholu. Došlo k rozkvětu plynového pouličního osvětlení, které každou noc zapalovali lampáři (než byly zavedeny obloukové lampy a žárovky). Je dobré zmínit, že plynovému osvětlení ještě předcházelo olejové existující už od počátku století. V průmyslu vede uhlí, ve městech plyn – jednu dobu se i zdálo, že plyn bude nejrozšířenějším fosilním palivem, než byl na počátku 20. století vynalezen způsob levné výroby petroleje z ropy. Nemusíme ani dodávat, že pára hrála svou roli po celé 19. století. 1. parník byl vytvořen roku 1803 a nedlouho potom se parní motory používaly k pumpování vody a vzduchu v dolech. Ocel také získává na důležitosti, protože umožňuje stavbu zcela nových staveb a dává zrod novému architektonickému slohu. Za zmínku ale také stojí potrubní pošta. Ta byla do telefonu jednou z nejmodernějších a nejrychlejších metod telekomunikace vedle optického telegrafu a elektrického telegrafu (o něm však nemluvíme, protože jsme si zakázali rozvoj elektrotechniky). V tomto je významná právě Praha, protože až do povodní roku 2002 byla Pražská potrubní pošta posledním velkým fungujícím systémem potrubní pošty na světě a druhým nejstarším ze všech po Londýnském. (Nenechte se pomýlit – i dnes se potrubní pošta používá v nemocnicích k přepravě léků a vzorků nebo ve velkých hypermarketech k přepravě peněz z pokladen. Na něco jsou papírové dopisy i e-maily prostě krátké.)
To bychom měli dost údajů ke stručnému shrnutí stavu minulých měst. Nyní je přetvoříme ve steampunk…
Populace
V „době steampunku“ se na naší planetě pohybovala celosvětová populace okolo 1,5 miliardy lidí. Většina z této populace byla velmi chudá a novověk se dal rozpoznat pouze v euroatlantické civilizaci.
V našem světě však vytvoříme pro steampunk příhodné podmínky. Budiž – necháme populaci 1,5 miliardy lidí, ale všem jim zajistíme minimálně úroveň střední třídy. Tak vznikne obrovská pracovní síla, nesrovnatelná s tím, co jsme mohli v 19. století vidět u nás. Dále musí být svět sjednocen pod jednou vládou nebo alespoň jedním systémem. Na Zemi bylo něco takového tehdy neproveditelné, ale v tomto steampunkovém světě se mohla odehrát jakákoliv historie.
Organizace
Svět je ovládnut nějakou mocí, ideologií – vládcem. Půjde tedy nejspíš o monarchii. Abychom zabrzdili vědeckotechnický rozvoj a udrželi steampunk, musíme zavést špatné zákony a jen jediný zákon je tak špatný, že se dá přirovnat k vědecké verzi práva první noci – vlastnictví patentů státem – ať vynalezne kdokoli a cokoli, je to převzato státem a jen ten rozhodne, co bude zveřejněno, co se jak bude používat a jestli vůbec. Vládce však nebude hloupý a podplatí si každého vědce a tím ho umlčí. Komu se to nelíbí (kdo by byl moc „poctivý“), ten je uvězněn. Automaticky však dojde k „tajnému“ výzkumu a vývoji.
Je náročné udržet více než miliardu lidí v postačujících podmínkách. Král však oddělil veřejný sektor a národohospodářství. Ekonomika je plánovaná a protože všechny zdroje světa patří státu – není nutné nikomu platit za zdroje nebo provoz těžby. Ve veřejném sektoru však peníze stále budou fungovat, dělníci budou dostávat plat a dokonce bude možné i podnikat, abychom uvolnili trochu lidskou individualitu. Přísun zdrojů a na tom závislé podniky budou ale stále přímo ovlivňovány tím, kolik stát tomu nebo onomu upustí a tak může přímo sahat na chod ekonomiky veřejného sektoru ze sektoru národohospodářského.
Ve veřejném sektoru však může dojít k jakémukoli rozvoji kapitalismu. Může dojít i ke vzniku akciových společností, ale většinou půjde o společnosti nepracující v oblasti výroby a těžby, protože jde o nejistý vývoj vzhledem k přímému vlivu státu. Další vývoj této oblasti však už nemůžeme předvídat.
Jednou z nejprestižnějších, ale také zodpovědných prací by byla úředničina. Byrokracie ve steampunku je na velmi vysoké úrovni. Co nemůže elektronika zařídit, to se vyřídí papírem. Pro mnoho různých událostí (od živelné pohromy až po příchod marťanů) bude každý úřad vybaven protokoly, ve kterých bude cvičen (školením a cvičnými poplachy) je do puntíku plnit. V mnohém to usnadňuje reakci civilizace na různé události rychleji, než se zprávy dostanou na „příslušná místa“. Jde v podstatě o stále platné rozkazy vyšších instancí vydané dopředu.
Plánování měst
Každé dobré plánované hospodářství musí mít naplánovanou stavbu měst bez jakéhokoli chaosu. V nejlepším případě by došlo ke stavbě zahradních měst, jejichž koncepci známe už od přelomu 19. a 20. století od Sira Ebenezera Howarda a jejich vliv na architekturu můžeme nalézt například ve způsovu plánování města Zlína (obrázek). Ovšem tato města by možná až příliš povzbuzovala ke svobodě a to se příčí monarchii a steampunku vůbec. Proto usuzuji na něco mezi architekturou zahradních měst a architekturou velkých měst 19. století, tedy Praha, Paříž, Berlín ad. Mohlo by jít tedy o hezká klasická města s dostatkem prostoru pro široké silnice, parky – a skládky.
Recyklace je něco, co steampunku nesvědčí. Specifikem steampunku je víra v nekonečnost zdrojů, nebo alespoň zanedbatelnost toho, jak vzdálený ten konec může být. Bude se tedy dít pouze v průmyslových procesech, ale co se týká výrobků ve veřejném sektoru, ty se recyklovat nebudou. Ke každému městu z našeho steampunku tedy nesmí chybět pořádné skládky.
Aby nedošlo ke střetu zájmů těžařských a obytných, města budou budována tam, kde není dostatek zdrojů, převážně fosilních paliv, a lidé budou vystěhováni ze svých starých obcí jinam. Planeta musí být připravena pro těžbu a průzkum.
Vojenská města, průmyslová města a královské město
Prozatím jsme mluvili o městech, ve kterých by sídlila a pracovala většina obyvatelstva. Byly by v nich vhodné podmínky, měla by předměstí i centra, ze všech stran obklopená zemědělskou půdou a jedno od druhého by byly rovnoměrně rozloženy po světě samozřejmě vždy blízko vody a snadno zpracovatelných zdrojů nevyžadujících pokročilejší průmysl. Nebudou však jediná… Celý svět bude rozdělen na přibližně stejně velké kraje podobně jako státy v USA. Každý by měl rozměr do 3 tisíc kilometrů a obsahoval by více nebo méně tzv. veřejných měst, o kterých jsme se doteď bavili. Kraje jsou spravovány vždy jedním centrálním vojenským městem. Šlo by o mohutné vojenské základny plné nejlepších steampunkových technologií. Měla by pod kontrolou všechno dění v kraji a přímo by se zpovídala tzv. královskému městu, které je jen jedno na celé planetě a je v něm král se vším úřednictvem – jde o hlavní město planety. Jednotlivá vojenská města budou podobně vybavená, takže nebude snadné, aby jeden kraj dobil druhý. Na každých několik veřejných měst připadá jedno průmyslové město, ve kterém se soustředí výroba a správa příslušného okresu, což je vždy jedna část kraje ne větší než Morava. Tedy znovu: Veřejná města v okrese se zpovídají okresnímu průmyslovému městu. Průmyslová města a okresy se zpovídají vojenskému městu kraje a všechna vojenská města jsou kontrolována královským městem, které má vlastní kraj a je to zároveň nejvyspělejší vojenské město. Vojenská města se budují i na moři jako plovoucí pevnosti.
Královské město je umístěno poblíž rovníku a co nejblíže největším ložiskům různých surovin (zejména paliv) kvůli úsporám za energii a nedaleko od něj je jeden ze starportů (ano, i ve steampunku může být vesmírný program, k tomu se v dalších dílech dostaneme). Rychlost komunikace mezi všemi městy je maximalizována podle steampunkových standardů. To znamená, že na všech spojnicích sousedících měst leží linky optických telegrafů pro důležité zprávy, což je dosti efektivní řešení. Dokladem toho je, že v polovině 19. století byly schopny optické telegrafy poslat zprávu z Paříže do Lyonu za 2 minuty, což mnohonásobně překračuje rychlost zvuku! Abychom ještě zvýšili kapacity optického telegrafu, mohlo by být umístěno vždy více párů ramen nad sebou na stejné věži, anebo bychom postavili více věží vedle sebe. Dále poblíž každé této linky vedou i potrubí pro potrubní poštu. Ta nebude používána pro akutní úřední zprávy, ale pro posílání zpráv plných informací, které by jinak také trvalo příliš dlouho posílat opticky. Dalo by se i uvažovat o použití katapultů k poště, jenže dá se spočítat, že by to bylo ještě pomalejší a stálo by to příliš mnoho zdrojů (i lidských).
Potrubní pošta vždy není nejefektivnější (zvlášť mezi městy) a například při pumpování vzduchu či vody do kopce by se mohla zdát neekonomická. Zprávy tímto způsobem posílané dosahují za nejlepších podmínek maximálně 60 km/h – ovšem jen ve městě, kde je dostatek pumpovacích stanic. Nakonec ji budeme používat jen tam, kde by to bylo výhodné, což může být více míst, než by se mohlo zdát – např. pomocí vozů poštu dopravíme do kopce, ale pošleme ji potrubní poštou vždy z kopce. Tak ušetříme za transport. O to jsou pak tyto metody užitečnější poblíž vodních toků. Vodu lze totiž použít k pohonu nebo alespoň k vytvoření kluzkého povrchu potrubí při transportu z kopce. O mnoho rychlejší by bylo posílání zásilek vakuovými trubicemi vybavenými elektromagnety. To však vyžaduje vyspělou elektrotechniku, kterou steampunk nemá.
Dále
V dalším díle se podíváme na problém vědy a rozvoje technologie ve steampunku. Pro předchozí (první) díl klik zde.
Extra-věda 
