Možná jsem přišel na to, jak zmírnit nebo v některých případech dokonce zabránit jejich ztrácení.
Již mnoho let se vědci z celého světa zabývají otázkou, kam mizejí naše ponožky a jak tomu zabránit. Vědecký tým Necyklopedie v tomto samozřejmě učinil některé pokroky, jak je možno se dočíst v jejich článku. V angličtině je též možno se dočíst o matematickém modelu pro ztrácení ponožek, který byl dalšími vědci vytvořen. Mnozí z nás jsme však na tento jev krátcí, a proto se přišlo i na některé metody, které ho alespoň trochu zmírňují.
Je dobré poznamenat, že mimo teoretických ponožkožroutů nebo malých černých děr může za ztráty ponožek i naše vlastní nepozornost, kdy dáme prát jen jednu ponožku z páru a druhou ještě necháme v koši na prádlo. Tím se nám páry rozejdou a je třeba velké náhody proto, aby se zase sešly.
Bylo pro mě šťastným objevem, jak proti tomuto bojovat a rád bych se s Vámi o něj podělil. Je to sice objev docela banální, ale věřím, že se přesto najdou tací, co si řeknou: „že jsem to neudělal už dávno.“ Jiní by mohli v tomto článku najít motivaci pro to jej konečně zrealizovat.
Stačí, když si zřídíte zvláštní místo (pytlík, košík, roh, jak je libo…), na které budete ukládat každou ponožku, kterou najdete samotnou bez druhé do páru, a necháte ji tam čekat. Po několika praních, kdy na toto místo ukládáte další osamocené ponožky, jej jednou za čas prohlédnete a naleznete, jaké z původně ztracených párů se vám tam opět sešly; případně můžete také dát dohromady svou sbírku s dalším členem domácnosti a porovnat nálezy.
Mohu tuto metodu jen doporučit. Za tři čtvrtě roku, co u nás doma fungují 2 takovéto „chytače“, se nám podařilo zachránit více než 10 párů ponožek. 😀
Extra-věda 